Poradenská psychoterapie: jak tomu rozumět?

Oblast péče o duševní zdraví byla i dosud pro řadu lidí zahalena v různě husté mlze. Psycholog, psychiatr, psychoterapeut, kouč, poradce. Kdo je kdo, kdo dělá co a koho vlastně potřebuji oslovit… A odborníci si to uvědomují. I proto řada z nich opakovaně a systematicky vysvětluje, kým jsou a co jednu profesi odlišuje od druhé.

A dělám to i já – odkazuji na článek Psycholog, psychoterapeut, psychiatr nebo kouč? Kdo je kdo? A teď ještě poradenská psychoterapie? Není to už trochu moc? A je to vůbec zapotřebí? Myslím, že je a v následujících řádcích se to pokusím vysvětlit.

Hned na začátek musím říct, že mám s tím označením poněkud problém. Řadu let se totiž snažím poukazovat na to, že mezi psychoterapií a poradenstvím je rozdíl, pro klienty ne vždy zcela zřetelný, ale je a není malý. Jde o cíle práce, její celkovou logiku, přístup terapeuta/poradce, nastavení procesu apod. Stručně se to snažím vysvětlit např. v článku Psychoterapie nebo poradenství? Jak poznat, co zrovna potřebujete…

Poradenská psychoterapie tak může působit podobně jako sousloví „suchá voda“ nebo „kulatý čtverec“ a do značné míry tak může přispívat ke zhoustnutí terminologické mlhy.

Přesto jsem ale za tento pojem rád a jeho zavedení vítám jako důležitý krok, z něhož budou v konečném důsledku profitovat zejména lidé, kteří se na některého z výše jmenovaných odborníků potřebují obrátit.

Poradenská psychoterapie jako legislativní ochrana klienta?

Jak s tím souvisí politika? Je to v zásadě hrozně jednoduché. V České republice totiž psychoterapie dlouhodobě existovala ve dvou různých světech:

uvnitř zdravotnictví,
a mimo zdravotnictví.

Jenže zatímco zdravotnické služby mají poměrně jasná pravidla, psychoterapie mimo zdravotnictví byla dlouhé roky legislativně nejasná a tak trochu „mezi světy“. Psychoterapeuti působící mimo zdravotnický rezort např. v sociálních službách, školství nebo zejména privátní sféře tak své služby provozovali jako volnou živnost, pod kterou lze ale v zásadě schovat kdeco.

Jako odborníci na oblast duševního zdraví mohli pak (a stále to, často s dobrým úmyslem, ale velkým rizikem pro klienta, dělají) vystupovat i lidé bez patřičného vzdělání, bez akreditovaného psychoterapeutického výcviku a patřičných zkušeností.

Někdy propagují alternativní úžasnou metodu, někdy slibují nemožné v řádech týdnů, někdy upozorňují na mocný dar odněkud z vesmíru. Profesionálům vstávají vlasy hrůzou a ježí se chlupy na těle, ale běžný zraněný člověk zoufale hledající pomoc nemá šanci rozlišit, u koho se s největší mírou pravděpodobnosti pomoci dočká a kdo je v lepším případě spíše „obchodníkem s teplou vodou“.

Psychoterapii poskytovanou mimo zdravotnictví bylo tedy zapotřebí dát jasná pravidla a náležitou legislativní oporu.

Poradenská psychoterapie jako polický kompromis?

Jakkoli to může znít zvláštně, i psychoterapeuti mají někdy problém se domluvit a někdy spolu dokonce i mluvit. Mají své potřeby a zájmy a ty s určitou mírou razance prosazují. V České republice v současné době oblast psychoterapie zastřešují zejména dvě stavovské organizace – Česká psychoterapeutická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Česká asociace pro psychoterapii.

První z nich, velmi zjednodušeně řečeno, zastává názor, že terapie = léčba a když je něco léčba, tak se to děje v gesci zdravotnictví a opírá se o dosavadní letité, byť z mého úhlu pohledu velmi konzervativní, výzkumem dávno překonané a ve světě značně okrajové pojetí. Druhá hájí širší a v tuto chvíli ve světě obvyklejší pojetí psychoterapie definované např. Evropskou asociací pro psychoterapii, která ji považuje za samostatnou profesi, jež není výlučnou doménou zdravotnictví, ale nalézá smysluplné uplatnění v mnoha dalších resortech.

A na tomto pozadí probíhalo náročné a několikaleté jednání s politiky, jejímž cílem bylo vymezit co psychoterapie ze zákona je a není a kdo je psychoterapeut, který jí může vykonávat. A aby toto chvályhodné úsilí mohlo být vůbec reálné, bylo zapotřebí rovněž oddělit psychoterapii realizovanou ve zdravotnictví od psychoterapie vykonávané v jiných rezortech…a výsledkem tohoto kompromisu je právě poradenská psychoterapie, kterou budou od 1.7.2026 vykonávat psychoterapeuti splňující podmínky tohoto označení nově jako vázanou (tedy nikoli volnou) živnost.

Co to znamená pro klienty?

Ve zkratce lze říci, že pro klienty to může znamenat mnoho nebo také vůbec nic. Vázaná živnost Poradenská psychoterapie znamená, že ti, kdo ji vykonávají, jsou psychoterapeuti, kteří:

mají magisterské vysokoškolské vzdělání
absolvovali minimálně pětiletý psychoterapeutický výcvik v rozsahu nejméně 500 hodin akreditovaný MPSV a MZ
mají minimálně 160 hodin stáže v zařízení pracujícím s osobami se závažnými psychickými poruchami (např. psychotické poruchy, afektivní poruchy, závažné poruchy
osobnosti, poruchy příjmu potravy, posttraumatická porucha a těžká obsedantně kompulzivní porucha)
mají 1880 hodin praxe ve zdravotnických, školských, sociálních či jiných odborných zařízeních

Pokud budou nadto ještě členy nějaké stavovské organizace (viz výše), je to pro klienty další plus, protože půjde o terapeuty zavázané ctít příslušný etický kodex a v případě domnělého pochybení lze tuto organizaci požádat o prošetření situace.

Nová vázaná živnost ale neznamená, že ten či onen terapeut, který pod ní přejde, bude pracovat jinak. Nejde o novou psychologickou disciplínu, nový terapeutický směr ani „méně skutečnou terapii“.

Mnohem důležitější než samotný název totiž je kdo terapii poskytuje, jak pracuje, jaké má vzdělání a jestli vám spolupráce reálně pomáhá.

Protože dobrá psychoterapie nikdy nestojí na názvu služby, ale kvalitě vztahu, pocitu bezpečí, odbornosti, důvěře a schopnosti pomoci člověku lépe rozumět sobě i svému životu.