Představa prvního setkání s terapeutem v mnoha z nás zkrátka probouzí nejistotu. Možná proto, že se vydáváme na místo, kde nebudeme pozorovat věci zvenčí – ale kde se je budeme snažit uchopit zevnitř, tedy optikou toho jak se cítíte, co prožíváte, v čem obstáváte, ale také v jakých situacích např. zažíváte i pocity selhání. Ale nebojte. První setkání nebývá skok do hlubiny. Spíš jemné přisednutí ke břehu.
Jak vypadá první setkání s terapeutem?
Na úvod se většinou prostě… seznámíme. Vy mi můžete říct, co vás přivádí – a jak byste si přáli, aby vám naše setkání pomáhala. Já vám zase vysvětlím, jak pracuji, co od setkávání můžete očekávat a jakou reálnou podobu to celé může mít.
– Můžete mluvit málo, nebo hodně.
– Můžete mít něco připraveného – nebo také vůbec nic.
– Můžete se usmát, mlčet…nebo říct: „Vlastně ani nevím, kde začít.“
To všechno je v pořádku.
Neřešíme hned všechno
První sezení není o tom, že byste „museli všechno vybalit a jít se vším až na dřeň“. Není třeba hned prozradit nejhlubší rány ani mít jasno, co přesně chcete řešit. Někdy se vynoří jedna konkrétní věc. Jindy spíš neurčitý pocit: něco mě tíží, něco se opakuje, něco bolí – a já s tím nechci zůstat sám.
Možná to přirovnání znáte: „Je to, jako když otevřu dveře do místnosti, kde jsem dlouho nebyl – nejdřív se jen rozhlížím.“
O čem budeme mluvit?
O tom, co vás přivedlo, o tom, co jste už zkoušeli, o tom, co byste si přáli – i když to třeba zatím nedokážete udělat a možná ani dostat do těch správných slov. Někdy mluvíme i o praktických věcech: délka spolupráce, frekvence, způsob kontaktu, důvěrnost, cena.
A co když si nesedneme?
To je taky v pořádku. První setkání je i prostor pro vyzkoušení, zda vám prostředí, způsob práce a moje přítomnost vyhovují. Někdy vztah zarezonuje hned, jindy je dobré ho chvíli hledat – koneckonců stejně jako v běžném životě. A když to nebude ono – můžeme to bezpečně pojmenovat. I to je součást důvěry.
Jedno sezení může změnit víc, než se zdá
Možná se nestane žádný zázrak – a přece si odnesete tolik potřebnou úlevu. Třeba proto, že jste poprvé něco vyslovili nahlas. Třeba proto, že jste nebyli posuzováni a hodnoceni. Třeba proto, že jste vůbec přišli. A to je vždycky začátek.
Pokud právě uvažujete, že byste to zkusili – klidně mi napište nebo se objednejte. První krok může být malý. Ale důležitý. Máte k psychoterapii ještě více otázek? Možná Vám odpoví článek zde.