Jak poznám, že potřebuji psychoterapii?
Každý z nás občas cítí, že něco není v pořádku. Jenže hranice mezi „běžnými starostmi“ a chvílí, kdy už je opravdu nejvyšší čas vyhledat odborníka, nebývá zřetelná. A právě tady přichází ke slovu psychoterapie.
Říká se, že lidský organismus je moudrý: tělo i psychika vysílají varovné signály dávno předtím, než se „rozpadneme“. Problém je, že tyto signály často ignorujeme. V ordinaci Psychoterapie Brno se tak často setkávám s lidmi, kteří říkají: „Myslel jsem, že to nějak samo přejde.“
Jenže některé věci samy od sebe neodcházejí, ale naopak se na sebe jako pomyslná sněhová koule nabalují.
Kdo jezdí autem, patrně to dobře zná. Pravidelné servisní intervaly, kvalitní palivo, šetrné mytí…snažíme se zkrátka, aby nám náš plechový miláček dlouho vydržel. A když někde něco začne rachtat, divně táhnout nebo nedejbože problikávat, rychle do servisu k odborníkům, abychom náhodou něco nepodcenili.
A čemu se divit, auto je přece drahá věc a umí naše peněženky pěkně potrápit. O zuby se také přece pečlivě staráme a když i přesto začnou bolet, jdeme hned k zubaři.
A jak to máme se starostí o naše psychické zdraví? Neřešíme ho často až v okamžiku, kdy je motor zadřený, karosérie prorezlá a chrup zralý na protézu?
Signály, že může být čas na terapii
Psychoterapie není jen pro lidi v krizi. Přesto existují určité momenty, kdy může být dobré zpozornět:
- Nespavost – už ne jen „pár špatných nocí“, ale celé týdny bez kvalitního odpočinku.
- Ztráta radosti – věci, které dříve bavily a naplňovaly teď působí zbytečně a prázdně.
- Myšlenkové zacyklení – hlavou se honí nesourodé a neuchopitelné hejno nikam nevedoucích a zatěžujících myšlenek.
- Opakující se úzkost nebo panika – cítíte se sevření, paralyzovaní, vystrašení a vlastně ani netušíte proč.
Dlouhodobý smutek či vyčerpání – když únava a prázdnota trvají déle než pár dní a nic, co obvykle pomáhá, nezabírá.
Napětí ve vztazích – když se hádky nebo odcizení stávají pravidlem a vy máte pocit, že se motáte v kruhu.
Potíže s rozhodováním – když nevíte, kudy dál se v životě vydat nebo se zaseknete v nerozhodnosti.
Náročné životní změny – rozchod, nemoc, ztráta, narození dítěte nebo nástup do nové role mohou zatížit víc, než jsme čekali.
Tyto situace samy o sobě nesdělují nějakou „diagnózu“. Znamenají ale, že vaše psychika volá po větší péči. Laicky řečeno: když už to není jen špatný den, ale opakuje se nějaký špatný vzorec. Pokud se v některém z bodů poznáváte, není to navíc důkaz „slabosti“. Je to spíš signál, že potřebujete prostor, kde se na to, co se vám děje podíváte jinak.
Jak poznat, že vám psychoterapie může pomoci?
Psychoterapie není všelék. Není to ani kouzelná hůlka, kterou terapeut mávne a vše se vyřeší. Je to proces.
Pomůže vám zejména tehdy, když:
Jste ochotni být upřímní — k sobě i k terapeutovi.
Máte chuť zkoušet nové způsoby, jak reagovat a přemýšlet.
Dáte tomu čas. Změny obvykle nepřijdou za dvě sezení, ale postupně.
Důležité je i to, jestli vám psychoterapeut „sedne“. Výzkumy i praxe potvrzují, že kvalita vztahu mezi klientem a terapeutem je jedním z nejsilnějších faktorů úspěchu terapie.
Co čekat na začátku?
Možná si říkáte: „Dobře, zkusím to. Ale co mě vlastně čeká?“
První setkání většinou není dramatické. Nikdo vás nebude zkoušet ani hodnotit. Je to spíš rozhovor, ve kterém jde o to, abyste vy i terapeut zjistili, jestli si můžete rozumět a spolupracovat.
V praxi to vypadá tak, že povíte něco o sobě, o tom, proč přicházíte, a jak byste chtěli, aby vám terapie pomohla. Terapeut vám na oplátku vysvětlí, jak pracuje, a domluvíte se na dalším postupu.
Jak se připravit na terapii
Nemusíte si psát scénář ani se učit zpaměti, co řeknete. Ale pomáhá, když přijdete s vědomím:
co vás k terapii přivádí,
co byste chtěli změnit,
co už jste sami zkoušeli.
I kdybyste přišli s jedinou větou „Potřebuju pomoct, protože už nevím, jak dál“, je to dost.
Časté mýty o terapii...
První rozšířený omyl je, že terapie je jen pro lidi, kteří mají psychiatrickou diagnózu — deprese, bipolární poruchu nebo třeba úzkostnou poruchu. Ano, pro ně je terapie důležitým zdrojem podpory. Ale ve skutečnosti ji může vyhledat kdokoliv, kdo má pocit, že jeho život není tam, kde by chtěl, aby byl.
Pokud máte dojem, že vám něco dlouhodobě ubírá sílu, klid nebo radost, je to legitimní důvod. Terapeut vás nebude posuzovat podle toho, jestli se vaše potíže „vlezou“ do nějaké diagnózy, ale podle toho, jestli vám může pomoct.
Kolem psychoterapie koluje řada představ, které lidi odrazují. Pojďme je vyvrátit:
„Terapie je jen pro slabé.“
Naopak. Přijít na terapii znamená převzít odpovědnost za svůj život. Vyžaduje to odvahu.„Terapeut mi bude říkat, co mám dělat.“
Psychoterapie není poradenství. Úkolem terapeuta není dávat rady, ale pomáhat vám objevovat vlastní řešení.„Stačí pár sezení a budu vyléčený.“
Rychlé změny někdy nastanou, ale spíš výjimečně. Většinou jde o proces, který se odvíjí od vaší situace a tempa.„Musím začít až v největší krizi.“
Naopak. Čím dřív přijdete, tím méně energie a času zabere změna.
Psychoterapie Brno: co očekávat
Brno je v oblasti psychoterapie relativně specifické místo.
Jednak je tu vysoká koncentrace vysokých škol a studentů, takže i poptávka po terapii je vysoká. Jednak tu působí pestrá škála terapeutů: od čerstvých absolventů až po ty zkušené s desítkami let praxe. Působí v mnoha různých rezortech, od zdravotnictví, sociálních služeb, přes školství a patrně nejsilnější je zde privátní sektor.
Najdete tu různé směry — od kognitivně-behaviorální terapie přes systemickou až po psychodynamickou či gestalt. To může působit matoucím dojmem: jak si mezi nimi vybrat?
Tipy pro hledání:
Sledujte nejen vzdělání a zkušenosti terapeuta, ale i to, jak na vás působí osobně.
Podívejte se, zda je členem profesní organizace (např. Česká asociace pro psychoterapii).
Zeptejte se na možnosti, délku sezení a cenu.
- Řada terapeutů/klinických psychologů/psychiatrů pracuje rovněž na pojišťovnu, čím dál tím více psychoterapeutů může rovněž klientům nabídnout služby, na které lze od pojišťoven dostat finanční příspěvek.
Jak poznat, že terapie funguje?
Když se řekne terapie, spousta lidí si představí někoho, kdo vás bude analyzovat a soudit. Jenže realita je jiná.
Terapie funguje na několika rovinách:
Bezpečný prostor. Terapeut je neutrální osoba, která vás nebude hodnotit jako partner, rodič nebo kolega. To samo o sobě bývá úleva.
Zpětná vazba a vhled. Terapeut vám pomůže uvidět věci, které sám nevidíte — slepé skvrny, vzorce, které se opakují.
Nácvik nových dovedností. Od zvládání emocí po komunikaci ve vztazích. Terapie není jen mluvení, ale i praktický trénink.
Podpora změny. Terapeut není kouzelník, ale může vám pomoci vydržet u změn, které byste sami vzdali.
Některé změny jsou zjevné: přestanou se objevovat panické ataky, spíte lépe, méně se hádáte s partnerem.
Jiné změny jsou jemnější:
začínáte si všímat svých emocí,
dokážete mluvit o tom, co cítíte,
máte pocit, že věci víc zvládáte.
Neznamená to, že problémy zmizí úplně. Ale že je zvládáte jinak — s větším nadhledem a menším sebezničujícím tlakem.
Je fér říct i tohle: někdy se stane, že terapie nepřináší očekávaný efekt. Důvodů může být víc:
terapeut a klient si prostě „nesedli“,
očekávání byla jiná, než co terapie nabízí,
je potřeba jiná forma pomoci (např. psychiatrická péče, podpůrná skupina).
V takovém případě není selháním říct: „Takhle to pro mě nefunguje, potřebuju zkusit něco jiného.“
Psychoterapie jako investice
Terapie stojí čas, energii i peníze. Někdo to vnímá jako luxus, někdo jako zbytečnost. Ale když se podíváme na to, kolik nás stojí roky přežívání v nespokojenosti, vyhýbání se konfliktům nebo léčení tělesných potíží vyvolaných stresem, vychází to často úplně jinak.
Psychoterapie je investice do kvality života. A právě to je důvod, proč ji lidé v Brně (a nejen tady) vyhledávají stále častěji.
Závěrem
Kdy je čas vyhledat psychoterapii? Odpověď je jednoduchá: kdykoliv cítíte, že vám život přerůstá přes hlavu, nebo že chcete žít jinak a lépe.
A jak poznat, že vám pomůže? Podle toho, jestli najdete odvahu začít, ochotu být upřímní a trpělivost dát procesu čas.
Brno nabízí pestrou síť terapeutů, ať už hledáte krátkodobou podporu v krizi, nebo dlouhodobější cestu k hlubší změně.
Pokud si tedy říkáte, jestli už „není čas“, možná je právě teď ta správná chvíle.