ChatGPT a psychoterapie: soupeři, nebo spojenci?
Téma ChatGPT a psychoterapie otevírá zajímavou otázku – mohou tyto dva světy spolupracovat, nebo si stojí v cestě? Poslední dobou totiž slýchám v různých obměnách stále častěji otázku: „Když je tu ChatGPT, potřebujeme ještě vůbec terapeuty?“ Někdy je to myšleno s nadsázkou, jindy naopak velmi vážně. A není se vlastně čemu divit. Umělá inteligence umí překvapit – nejen tím, co všechno ví, ale také tím, jak lidsky dokáže znít.
Sám jsem si to chtěl vyzkoušet. Napsal jsem do chatu, co mě trápí. Byl večer, nebyl čas ani prostor volat někomu blízkému. A tak jsem se obrátil na „někoho“, kdo odpovídá okamžitě.
Odpověď přišla rychle. Byla klidná, věcná, dokonce až neuvěřitelně empatická. Přesná. Jako by to psal někdo, kdo je kovaný v psychologii. A přesto… něco tomu chybělo.
Co AI zvládne — a dělá to myslím opravdu dobře
Nechci umělou inteligenci nijak zlehčovat. Dokáže být velmi užitečná, a to i v oblasti péče o duševní zdraví. Umí například vysvětlit složité pojmy srozumitelným jazykem, nabídnout způsoby, jak zvládat úzkost nebo stres, připomenout význam i způsob dechových cvičení, dokonce položit citlivou otázku, která by mě dost možná samotného nenapadla.
Mnoho lidí, zdá se, dnes poprvé mluví o svých pocitech právě s chatbotem. Pro některé je to první zkušenost s nasloucháním, které nekritizuje, nesoudí a nepřerušuje. A to je důležité. Někdy může být právě AI tím prvním bezpečným prostorem, ve kterém se člověk ocitne. A není se vlastně čemu divit, z ChatuGPT nemusím být nervózní, nemusím se složitě objednávat a dlouho čekat… a je to také levnější.
A přesto... AI není terapeut
Ale pak přijde okamžik, kdy se, někdy velmi nenápadně, vytratí situační kontext, společné hledání významů a jejich sdílení, ticho, pohled do očí,… Terapie totiž není o dobré odpovědi (a stranou teď ponechávám fakt, že ChatGPT umí i ty nepříliš šťastné a je třeba je třídit, což ne vždy umíme). Terapie není zkrátka algoritmus, který zašle správný výrok na základě zadaného klíčového slova.
Terapie je vztah. Je to prostor mezi dvěma lidmi, kde se odehrává něco velmi jemného a nezaměnitelného, často podprahově a beze slov. Terapeut vnímá nejen to, co říkáme, ale i to, co říct nedokážeme. Sleduje, co říká naše tělo, naše mlčení, naše oči. Vnímá nás jako celek, nejen jako zadání v textovém poli.
Umělá inteligence s námi neumí zůstat ve chvíli, kdy mlčíme. Neumí nést tíhu našeho smutku, kdy nám tečou slzy a nevíme, jak dál. Může odpovědět, ale nemůže být přítomna. A právě přítomnost je to, co uzdravuje.
Nepřátelé? Ne. Spíš jiné nástroje
Pokud otázku nestavíme na úrovni, zda jeden nebo druhý, lze patrně konstatovat, že nesoupeříme a nemusíme proto stát proti sobě. Jak ChatGPT tak i terapeut mají své místo a představují autonomní nástroj, který je využitelný jiným způsobem a v jiném čase.
AI může pomoci, když chceme pochopit, co se děje. Může nás podpořit v rozhodnutí, že potřebujeme něco víc. Může být kvalitním předstupněm něčeho hlubšího.
A pokud nám dává smysl začít právě tam – proč ne, klidně začněme. Jen je myslím zapotřebí nezaměňovat odpovědi za vztah. Vzorec za spojení. Rychlost za skutečné vnímání.
Dvě cesty, dva světy
Když přijdeme za terapeutem, nepřinášíme jen slova. Přinášíme sebe. A někdy je i to těžké. Terapeut není od toho, aby nás opravil. Je tu proto, aby s námi byl. V naší bolesti, zmatení, radosti i tichu. A to není výkon, to je dar.
Umělá inteligence bude dál růst. Bude se učit mluvit ještě lépe, rozpoznávat další a komplikovanější vzorce, reagovat lidsky a ještě lidštěji. A je to tak v pořádku.
Ale opravdová terapie se odehrává mezi nádechem a výdechem, v lidském vztahu, v prostoru, kde nemusíš být sám. A to zatím žádný stroj neumí.
Chcete mluvit s někým živým, kdo vás slyší? Můžete se objednat zde :-).