Supervize patří k užitečným nástrojům profesionální podpory pracovníků. Nabízí příležitost vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, hledat a nacházet nová řešení rozmanitých profesních situací apod. Je určena zejména pomáhajícím pracovníkům (psychologové, psychoterapeuti, učitelé, vychovatelé, sociální pracovníci atd.) v širokém spektru oblastí jejich působení (školství, zdravotnictví, sociální služby apod.), a to jak těm stávajícím, tak rovněž studentům relevantních oborů (např. formou supervize praxí), kteří se na profesionální dráhu teprve připravují. Na supervizi však můžeme čím dál tím častěji narazit i v jiných odvětvích (např. obchod a služby).

Co je a není supervize?

Přestože se situace v tuzemské „supervizní džungli“ postupně zlepšuje, panuje okolo termínu supervize  stále celá řada nejasností a zmatků. K těm nejčastěji se objevujícím patří časté zaměňování supervize s jinými formami vnější podpory pracovníků – např. metodickým vedením či mentoringem (jak to dělat), koučinkem (jak posílit výkon), facilitací (jak usnadnit dosažení cíle), a v některých případech rovněž psychoterapií a poradenstvím. Jakkoli křehké a laickým okem obtížně zachytitelné hranice mezi těmito přístupy a metodami jsou (nehledě na jejich dílčí průniky a přesahy), o to více pozornosti se vyplatí věnovat vyjasnění očekávání, které od „supervize“ jednotlivec, tým či organizace má, stejně jako volbě osoby supervizora, jenž se musí umět dokázat v mantinelech zvolené metody či přístupu udržet (supervizní výcvik akreditovaný oborovou autoritou by měl být proto samozřejmou součástí jeho profesní výbavy).

Jak uvádí Kinkor s Bašteckou (2009), sama supervize usiluje prostřednictvím promýšlení pracovních vztahů, cílů a procesů především o posílení schopnosti reflexe a sebereflexe pracovníků, a to v zájmu zvýšení kvality a efektivity jejich práce, růstu pracovní spokojenosti a předcházení profesního vyhoření. Primárním ohniskem zájmu supervize však zůstávají zejména zájmy o blaho klientů.

---

Jaké typy supervize nabízím?

• Supervizi případovou – zaměřuje se na konkrétní případ a způsoby práce s klientem či klienty a probíhá buď individuálně, nebo ve skupině (např. pro pracovníky jednoho oddělení).

• Supervizi týmovou – zaměřuje se na témata vyplývající ze vzájemného působení členů týmu (např. komunikace, spolupráce, týmové role, organizace práce, vztahové napětí a konflikty, cíle a vize, …).

• Supervizi řízení – zaměřuje se na organizační strukturu, systémové vazby v organizaci, styly řízení, způsoby motivace podřízených apod. Určena vedoucím pracovníkům a probíhá buď individuálně, nebo ve skupině.

Zájemcům o individuální formy supervize (případové a řízení) a skupinám do cca osmi osob mohu nabídnout zázemí mé privátní praxe v centru Brna, za týmy nicméně obvykle spíše dojíždím.

---

Jak pracuji?

Konkrétní pojetí mé práce vychází především z výcviků a dalšího odborného vzdělání, které jsem v minulosti absolvoval – viz záložka O mně. V oblasti supervize jde zejména o výcvik v integrované supervizi, jenž aktuálně dokončuji u Českého institutu pro supervizi (ČIS). Pracuji proto pod supervizí supervize a namísto certifikátu se na vyžádání prokazuji indexem.

Supervizní služby poskytuji na základě kontraktu – dohody projednané a následně dodržované všemi zainteresovanými stranami (vzory např. zde). Jde o standardní postup přispívající k tvorbě bezpečného prostředí a posílení vzájemné důvěry. Více informací o obvyklém průběhu supervize v intencích integrovaného pojetí naleznete např. v textu zde.

Jsem členem Českého institutu pro supervizi (ČIS) a řídím se jeho etickým kodexem, resp. etickým kodexem Evropské asociace pro supervizi a koučink (EASC), který aktuálně patří k nejvíce respektovaným světovým standardům supervizní práce.

Pokud máte zájem o spolupráci, neváhejte mě kontaktovat.